Saša Gr. - Krátké smutné pravdivé příběhy

<<<_listování_>>>

Jak jsem byl plachý

Jednou jsem jedné slečně napsal dopis:

„Víte, slečno, já jsem převelice plachý člověk!“

A ona na to prý:

„Já myslím, že to není Váš případ.“

Hmm. Nevěřila mi.

Co teď?

V mé hlavě počala zrát jistá myšlenka. Po několika letech jsem se konečně rozhodl. Vydám se za NÍ a vše jí vysvětlím osobně.

Tak!

Onoho dne nařídil jsem si budík na druhou hodinu v noci. Když zazvonil, vstal jsem, oblékl si neoprenový potápěčský oblek a odvážně, leč pomalu, otevřel jsem dveře na chodbu.

Zdá se, že tam nikdo není.

Prohlédl jsem si všechny čtyři tmavé kouty. Nikde nic. Opatrně jsem přešel k výtahu a otevřel ho. Světlo, které se z něj linulo, mě vyděsilo, ale byl jsem naň připraven. Chvíli jsem stál tiše ve výtahu a soustředil se. Během slabé hodinky jsem sebral odvahu a udělal další krok: Zmáčkl jsem knoflík do přízemí.

Potom následoval velmi nenápadný tichý přesun k venkovním dveřím. Měl jsem naštestí v dobré paměti, kde jsou, jelikož jsem tu kdysi v dětství už jednou šel.

Vyrazil jsem do ulice a ucítil vlahý čerstvý vzduch! Ta nádhera, ta svoboda! A člověk se jen tak nebojácně pohyboval tmou... Bylo to krásné.

Náhle jsem ale spatřil strašlivou věc! Příšerně jsem zařval a neobyčejně rychle jsem se vrátil do svého bytu v pátém patře. Pořádně jsem za sebou zabouchl a zamknul všech šest zámků.

Totiž: Jak venku foukal vítr, listí na stromech se hýbalo!

To mě trošku vyděsilo.

Toho roku jsem již žádné další podobné pokusy nepodnikal.

>>>obsah<<<

Saša Gr. - www.alexangr.odpadky.com